102
ŽEBRÁKÚV s KUPCEM HÁDANÍ.
běží úprkem k rozcestí,
tam lidských *) dobytků pase,
znamená je na ocase,
neb uřeže svého štěstí,
přinese je domů v hrsti.
Tak lidským dobytkům škodí,
sobě užitek přivodí.
Také koření kopají,
to šeňkýřkám prodávají
za dosti velikau cenu,
d'ablik, toliku, verbénu. **)
Neb provazy s šibenice
odřezují jejich psice.
Z tří kostelů vodu nosí,
kdož v zármutku jsa jich prosí.
Pod prah kladau smotky z nití,
když ehtí nékomu škoditi
na zdraví neb na živnosti,
což provodí s ochotností.
Na ožehu děvky vozí,
k nimž se utíkají mnozí.
Po krchové nahé chodí,
svini neb psa s sebau vodí
anebo černau slepici,
tu sobě chová v světnici.
Na tom potom jezdí, lítá,
časem nočním, dřív než svítá,
aneb dřív, než kohaut zpívá,
svého řemesla užívá.
Lítavé mládence činí,
kteréž oklamati míní.
I s čertem lidi svozuji,
nechť s nimi, kdo chtí, obeují.
Protož vystříhám každého,
varuj se Zebráctva zlého.
#) Lidsky — lidu patriei.
*+) Dablik — ealla, Sehlangenkraut, Drachenwurz. Tolika
— tolita, eynanehum, Sehwalbenwurz. Verbena = sporyś.
