JEDNÁNIÍ III. 99
divná jména jim dávaje,
na to se neohlédaje,
že to před právem nesluší;
neb se tím dobrý řád ruší.
Své pře tudy nezlepšuješ,
ale více polehčuješ.
A měl by i na to hledèt,
že toho nemůžeš vědět,
nebudeš-li sám žebrákem,
třebas svým známým mrzákem.
Neb neštěstí všudy chodí,
bohaté v nauzi přivodí,
z vysoka na nízko sází.
Nejedněm se to přihází:
někdy skrze náhlý oheň,
krupobití neb povodeň,
nepckoje, neaurody,
jiné nenadálé škody;
někdy skrze laupežníky,
mordéře neb nákeřníky,
skrze války, nepokoje,
jiné rozličné nástroje.
Protož král, také i kníže,
ovšem z jiných stavů níže,
nemají se odříkati,
aby neměli žebrati;
neb jsau k tomu mnohé cesty,
A protož jistotně věz ty,
že si též ještě nevyhral,
ačkoli se v kupectví dal.
Žebráků sobě navážíš,
sebe jen toliko blažíš.
Ale vezmu to před sebe,
rozsaudím s Zebráky tebe.
Rychtd” (k žebrákům :)
Bratří, pilně poslauchejte
a slovům mým místo dejte.
Pro takové vaše zbytky,
