1162

98

ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HÁDANÍ.

O čež tedy na nás tauží? Máloť sme mu zavinili,

že sme jeho trochu zbili; neb se toho domluvil sám. Proč tedy dává vinu nám? Chtél-lit uiti pokoje,

měl nezačínat rozbroje. Když pak nám pokoje nedal, nalezl to, čeho hledal.

Také sobě příliš stýská,

tu se vám klaněje z nízka. Nebylot toho tak mnoho, což tuto vyčítá toho.

Umí ten kupee mluviti,

kdy by mu kdo chtél vètiti. Bych já byl na vašem místě, dokukal*) bych jemu čistě. Musel by mi vinen býti, aby ho hned měl čert vzíti. Protož ochrany žádáme,

o čemž k vám důvěrnost máme.

Rychtdÿ (k kupei:)

Kupče, jest mi k podivení, že ty svého provinění sám při sobě nechceš znáti. Nebo's jim mohl pokoj dáti, vida, že jich drahně bylo. Po cestě se jim líbilo spolu veselu pobyti: tys mohl dobře pokoj míti, když jim toho hospodář přál a tobě též večeři dal. Nepřekazilit by tobě, protož dávej vinu sobě. Ještě jim přede mnau laješ. co-t se vidi, o nich bajes, **)

+) Dokukati — dokuknati, dokväkati. **) Bajati, báti — £vástati.