1162

JEDNÁNÍ III. 97

Tu se se mnau o něj drala; tuším, že mi něco vzula. Velmi se to spěšně stalo, nešťastné se se mnau dálo. Pomáhali na mne všeci, sotva že sem mohl uteci. Prosím tebe za ochranu! Vida nejednu mau ránu, tresci je pio jich zlé činy, ať se v to nedává jiný.

A mně škodu ať nahradí ničemní žebraví smradi.

Rychtář.

Pohlediž toho neřádu ! Vezmu o to pilnau radu, bych je ztrestal spravedlivě. Ty se však měj trpělivě.

Ščidlo (mluví k rychtáři ode všech žebráků, řka:)

Prosím, milý pane fojte,

ještě s trestáním postojte !

Vy nevíte, co se děje.

Vždycky se nám kupec směje,

přemítaje naše zprávy,

ščidla, oči, oděv, stravy,

ustipavè nés drbaje,

žádné vážnosti nemaje.

O nás zlé věci vyznává,

ač nám nikdy nic nedává.

Snad mní, že my nejsme lidé,

ješto sám neví, nač přijde.

Takét jí, pije i chodí,

neví, co se mu přihodí;

můžeť býti též žebrákem

a větším, než my, mrzákem.

Protož mohl pokoj míti

a svau cestau dále jíti.

Aniž sám tak Bohu slauží.