JEDNÁNÍ II. 89
chodice sem tam po světě,
bud v zimě anebo v leté.
I do Turek jíti smíte,
tu cestu dobře umíte.
Ač se nábožní děláte,
s Turkem srozumění máte,
za peníze mu slaužíte,
po službě jeho taužíte.
Zvyšujete se nad jiné.
Ta poctivost vás pomine,
že všudy svobodu máte.
Však k čemu ji užíváte?
Znají to lidé někteří,
pročež vám nemnoho věří,
ač ste pokolení plodné,
ale lidem velmi škodné,
k nimž se pěkně chlacholíte,
Ze vy se za ně modlíte.
Ty řeči vaše jsau svodné,
modlitby hrubč-li hodné,
jak před Bohem mnoho platí,
to se snadno může znáti.
Neb se modlit slibujete,
když jaký vratek čijete.
Než jakž vezmete almužnu,
hned opustíte vče dlužnau,
modliteb zanecháváte,
o to dobrý pokoj máte.
A pakli ste kdy v kostele,
jak se tam modlíte cele,
to svédčí vaši skutkové,
že máte srdce takové,
hledající svého vzatku.
Ještě pravím na ostatku,
kdož vám obědy dělají,
hrubý-li toho zisk mají?
Nebo, pokudž oběd jíte,
potud se pilně modlíte
na hlas, by jiní slyšeli,
