86
ŽEBRÁKŮV S KUPCEM HADANI.
před jinými napřed staví,
království nebeské svědčí:
jakéž chceme chvály větší?
Kupec.
Pohleď, prosím, téch Zebrákü,
ničemných lidských škrabáků,
v jakét se dali výklady?
Däbel jim udělil rady!
Snad mne chtějí uloviti,
na Zebrotu namluviti,
abych také lidi šálil,
krad, mordoval nebo pálil,
jako oni to dělají,
v čemž se mnozí dobře znají.
Však aby jich nepoznali,
pláště předivně zlátali.
Obvážíc ruce i nohy,
šálí žebrotáu lid mnohý,
nà svau bídu naříkají,
jméno boží vyznávají.
Tak mají nestaudnau tlamu,
že se nic nebojí klamu.
Mnozí se nemaudří činí,
z toho otce matku viní,
že ko za mladu prokleli,
čehož činiti neměli.
Bude aust svých ukřívatí,
před svátostí utíkati;
pateře říkati nechce,
divné se krauti a brepce;
peníze od sebe hází,
nyní je pak na hru sází.
Ten pak, jenž na ščidle *) chodí,
jak sobě čerstvě dovodí ?
Tak zrádcové lidi šidí,
mnějíc, že žádný nevidí,
x) Séidlo — dřevená noha, pol. szezudło.
