1162

Předmluva.

pravě o nich, že jsau lháři bez výminky mladí, staří. Však nemluvil k tomu cíli, jako by všickni ti byli;

ač o nich to svědectví dal, protoť tam mnoho dobrých znal. Než pro větší počet Istivych, lidí fortedlných a lživých naschvál nečinil rozdílu. Však nebyl vinen z omylu. I jáť o dobrých nemíním

a jich ze zlého neviním. Však že téměř ve všech stavích hned od časů starodávních nepravosti, fortelové,

mnozí Istivi obchodové

a rozličné nepravosti nalezají se v hojnosti, —

v kterychż mnozi oplývají, aniž se v nich poznávají, než, hledíce zisku svého, následují ďábla zlého,

v hříších bez pokání leží, ač na to volají kněží,

však velmi malá oprava

při mnohých se znáti dává: tau příčinau toto psaní,