1162

JEDNÁNÍ VI. 67

Poněvadž's umínil vzíti,

Ruth za manželku pojítí,

k ní hleď lásky dokazovat,

v ničemž jí neubližovat,

křivd jiným jí nedej dělat, snes ji v nětčem, nechtěj jí lát. Pamatuj na právo, na řád,

že všickni téměř napořád, jakž vyšel ten ženský mandát, jemuž ne každý muž jest rád. musí svých žen hrubě se bát a nemnoho kdy v čem hněvat. Jak ženu v čem kdy rozhněváš. hnedky ji svátek uděláš:

onať se potom roznemůž,

a ty budeš přebídný muž.

O tom, tuším, i zde vědí mnozí dobří i etní lidí.

Ty také uměj již sobě

po vší tvé této sirobě

vážit sobě svého pána,

buď mu věrna i poddána. Stulkvik jest dobré korení, ženám pak příhodné velmi; neb jak ženy začnau vojnu, mivaji pranici hojnu.

A protož ty pomlkávat

nauč se a pána nehněvat; neb kde ruka ruku myje

a jeden druhému preje,

tu obě ruce bývají

bílé a zvůli mívají,

jakou chtí; o čemž již vědí

v lásce svorní dobří lidí.

Na to vy již pamatujte,

jeden při druhém vždy stůjte. do smrti s sebau trvejte, mým naučením nezhrzejte Vám Ruth vdova moabitska,