1162

JEDNÁNÍ VI. 61

podám hubičky přemilé onat mne přivítá mile. (A v tom skákaje běží domů.)

Noemi (piijda s Ruthau k těm pánům, mluví :)

Zdař vám Pán Bůh vše v tento Čas, cokolivěk kdo jedná z vás. Račte i nám oznämiti, proč jste nás zde chtěli míti?

Boos.

Paní milé, poslechněte a pilně na to pomněte, co bude teď promlauvati, náš příbuzný vyznávati; neb, když jste šly tudy právě, vzpomenul jsem na vás zdrávě.

Propinquus.

Znám se k tomu opravdově, pane Boas, že co prvé mezi námi jest jednáno a přátelsky promlauváno, z strany naší příbuznosti aneb i práva přednosti, toho vám již postupuji, ve všem vžudy dovoluji. Teď máte mau obuv na to před vrchností naší tauto, byšte volně na mém místě, když budete chtíti jistě, po Elimelechovi ten díl pole ujali všecken, též i tuto Ruth jedinku vzali sobě za manželku.

Boos.

Budiž vám všem to vědomo, jak dnes tak i vždycky známo,