1162

JEDNÁNÍ VI. 55

Onť povede všecko k místu

bude chtít zvědět věc jistu. Neb? obylej on ten mívá,

Ze nerád se dlauho skrývá,

ani tají s tím, co mít chce;

na tomť jest vše jeho srdce. Dnes bude chtít on dokonat

tu věc; zvíš, že- nechci klamat. Již hle, hyn se béïe tuším,

jáť ho znám, když ho jen slyším. Ont již bude to jednati

a hleděti dokonati,

o čemž i sama uslyšíš

a dnes novinu lepší zvíš.

Boos.

Ach Bože, kdo by byl řek to, co se stalo noci této ! Jät na to myslit neuměl, s těžkem kdo víc о vom védél, že Ruth, ta vdova šlechetná, žena ctná i bohabojná, nad mládence všelijaké, bohatší i chudší také, mne samého jest zvolila, aby mau manželkau byla. Pročež ját se nespokojím, dokudž všeho všudy nezvím, bude-li se moc to státi; míním hned o to jednati. Však pak väickni ve všem městě o tom vědí v skutku jistě, kterak ona jest pobožná, ke všem uctivá a vážná, neráda rozhněvá koho, umí snést v řeči každého, švegruši své přeje mnoho. Máť bude, a ne jiného!