1162

JEDNÁNÍ VI. 47

Actus VI.

Bo008 (vysházi, aby vál ječmen).

Půjdu, zvěji tam ten ječmen. Pacholata, poďte sem ven! Jest tuším větřík přemilý; kdy by jen byl ustavičný, tudíž by se to odbylo, neb nastává jiné dílo.

Podej sem lopaty, Mikši, neb-£ natáhnu těch tvých uší.

Mikeš. Teď máte, co míti chcete.

Kauba. Zdař Bůh, at brzo zvějete.

Boos (vezma na lopatu ječmene, hází a dí:)

Nevím, co se to dnes děje, že vítr ne jednostejně, jak by mělo býti, věje; nedobře se ječmen zvěje.

Ruth (päkné připravená vyhlídá.)

Pachole větší.

Pane, hynky jakás paní pěkně připravená velmi.

Boos.

MIlč, bídníče, dám-ť lopatau pres tvau hlavu Kostrbatau !