DOSLOV JEDNÁNÍ IV. 45
laskavy vždy býti hleďte,
víc, než sluší, nebublete
na ně, starost o ně mějte,
jim se najést napít dejte.
Noemi tak učinila,
nevěstě své připravila,
by, přijda z díla, pojedla,
hladem jí mříti nedala.
Nevěsty též věrné buďte,
švegruše co matky ctěte,
jich v dobrém vždy poslauchejte,
co poručí, to dělejte.
Při nich doma rády seďte,
daremně se netaulejte,
nevhodnost jich snést umějte,
při nich do smrti trvejte.
Ruth jest se tak zachovala,
s švegruší svau zůstávala,
až se právě vdáti měla,
jsauci vdovau, za manžela.
To nechť nyní již jest při tom,
uslyšíte hned víc o tom.
(Musae canant aneb bedellové zašaškujte.)
Actus V.
Noemi.
Rutičko má, dcerko milá,
myslím, bych tě opatřila,
aby se vždy dobře měla,
víc psoty nauze netřela,
někdy již odpočinula,
lepší ňákou zvůli měla.
Boos, přítel náš, příbuzný ten,
kterýžto v onehdejsi den
