1162

JEDNÁNÍ IIL 37

jsauc já žena cizozemská, pravá jistě moabitská.

Boos.

Spokoj se ty, já o všem vím prvé, též i o tom slyším, jak jsi se ty zachovala a odkud's se sem dostala. Též i kterak's švegruši svau, Noemi mně dobře známanu, náležitě vždycky ctila, ve všem's jí poslušna byla po smrti syna jejího, manžela tyého vlastního, tak že beze vší potřeby s ní's sem přišla bez pochyby, opustivsi svau vlast milau, otce, matku svau přemilau. Mezi náš národ neznámý, tobě prvé nevídaný, dostala's se již teď nyní a zůstáváš mezi námi. Však Hospodin náš Bůh jeden sám odplat tobé za vše ten. On buď mzda tvá dokonalá, ponévadZ's se již oddala pod mocnau ochranu jeho, aby vždy doufala v ného, dokud koliv on zde tobé živu býti sám popřeje.

Ruth.

Pane můj, já již poznávám, že u vás velkau lasku móm, když tak utěšené věci slyším mluvit k mému srdci. Cheit sobé váziti mnoho po vSecken čas bytu mého