1162

JEDNÁNÍ III. 33

Darmo jí dále nermutte, větší žalosti nečiňte.

Paní milá, povězte mi, nemíním nic zlého, věř mi, jaké jméno vlastní vaše? Ptám se z upřímnosti duše.

Ruth (s pláčem di:) Mé jméno Ruth, ne Maruše, Šafář. Nechte tobo již tak všickni, jděte zase na záhony a hleď každý díla svého, zanech klevetání všeho.

Náš pán hynky béře se k nám, pospěš každý, by nebyl lán.

Boos.

Musím jednou ven vyjíti a na pole se projíti, mezi dělníky pohledět. Tomuť chce již dnes tento svět. Vím, že čeleď dotud bývá pilna, dokud s sebau mívá hospodáře, a jak on zas odejde na maličký čas, hned víc hledí zevlování než-li práce a dělání. Kdo se na čeleď bezpečí, z nich často spauští své oči, nemnoho ten bohat bývá, víc škody než zisku mívá. Hej, zdař Bůh, čeládko, zdař Bůh!

První žnec. Zdrávi vaši milosti.