1162

JEDNÁNÍ III. 81

Neb žádný z nás tebe nezná; oznam, která jest pak vlast tvá?

Ruth.

Když pak chcete to védéti o mé vlasti známost míti, jsemt z krajiny té moabský, lide milý izrahelský.

První žnec.

Krajinu tu já dobře vím, nýbrž to směle říci smím, že velice velmi mnoho lidu toho židovského tam se bylo odebralo, když u nás zde draho bylo.

Druhý žnec.

Paní milá, nechť já také promluvím slovce nějaké s tebau nyní. Však pověz mi věrnau pravdu a neklam mi. Slyšela-li's tam o jedné židovce, nám dobře známé, jménem Noemi nazvané? To věděti hned žádáme, Ta se v tu drahotu byla do těch krajin tam dostala s svým manželem i s dítkami, s syny dvěma přemilými.

Ruth.

O té já vám velmi dobrau učiniti mohu zprávu; neb jest má švegruše milá, já jejího syna měla. Do Betléma také jsem s ní dostala se teď těchto dní.