1162

JEDNÁNÍ III. 29

Ruth.

I já také chválím Boha, že jsme, díka Bohu, doma, mezi přátely, známými vašimi, také i mými. *) Nestýskejtež medle sobě v nynější naší sirobě.

Než odpusťte mne, matičko, mé roztomilé srdéčko, dokudě ta žeň trvá ještě,

at jdu někam na strniště

a nazbírám nětco klasův těchto přemilostných časuov. Snad mi někdo vždy povolí zbírati je na svém poli.

Noemi.

Kdyż-t se tak, dcerko má, líbí, jdiž, dávám-t v tom ve v$em vili. Já mezitím na tě počkám. ráda s tebau zas se shledám.

Ruth.

Provodiž mne ty sám Bože, jenž nejlép znáš srdce naše, a rač mi to za dar dáti, abych se mohla dostati na pole někoho ctného a člověka příznivého, jehož by dělníci milí k Bohu, bližním lásku měli, Zdař Bůh, zdař Bůh! Daří-li se?

Šafář. Zdráva byla i ty zase.

+) Tisk: megmi.