1162

JEDNÁNÍ II. 23

Nebo již je čiji ledva,

tak jsem je sobě vytáhla.

Co pak ledví a má záda

tak mne bolí, ach přeběda! Nemohut se ani sehnaut

ba ani z místa dobře hnaut. Těžko mi, když se chci drbat neb někdy s pacholky pohrat. Však i to bych přetrpěla, kdy bych se neopálila

byla velmi tak velice,

až mne bolí obě líce,

tak že mne skůro neznají, kteří dávno o mne stojí. Medle pověz mi, Dorničko, věrnau pravdu, má sestřičko, není-li za těžky tobě

i to všecko v této době?

Düra.

Není, aniž já co na to dbám v nynější časy tyto. Nemyslím ani na vdaní, ni s pacholky zahrávání. Nežli vdávání mého čas přijde, dobře já zčerstvím zas. Musímeť vždy nětco dělat, prš dešť neb sníh, to nauč se znát. Však jsme se k tomu zjednaly, bychom vždy nětco dělaly.

Elsa.

Bodej je čerti pobrali, kdo jsau dflo zamyslili! Já bych o to dílo nikdá dokud živa nestála ; raději bych za tu chvíli potancovala s milými.