1162

JEDNÁNÍ II. 21

Tak se se mnau rozžehnejte, Bohu poručeny buďte.

Orfa.

Tomu též já poraučím vás, jenž dobře zná každičkau z nás. Budiž on vaše obrana a na všech cestách ochrana.

Noemi.

Vidíš, má milá Rutičko, má roztomilá hubičko, że Orfa se již vracuje, domů zas se ubíraje. Préla-t bych, aby ty se též co nejdříve vrátila, než doma se nějaká škoda stane, nemilá příhoda.

Ruth.

Au, má rozmilá matičko, nemluvtež mi to nyníčko. Ját nemíním vás opustit, bych měla větší škodu vzít. Kam půjdete, s vámi půjdu, kde sednete, taky sednu.

S vámi na každičké místo, byť pak tam bylo i pusto, chci jíti, bychom bydlely spolu, kdež byšte jen chtěly. Co koliv vám bude mílo, to i mně se slíbí dílo. Bohu, jemuž vy slaužíte, slaužit budu, to vy zvíte. Při vás chci jiZ i umtfti, kdekoliv pohřbena býti. Toť sem sobě uložila

a u sebe tak zavřela,