1162

JEDNANÍ II. 19

dosti ste mne provodily.

Chraň vás Pán Búh v každú chvíli, poněvadž též vdovami jste jako i já, to jest jisté.

Zaplat vám Bůh za tu věrnost, vaši poslušnost, důvěrnost, kterau ste prokazovaly,

k mým synům ukazovaly, dokud živi byli v světě.

Než již v onom jsau životě! Dejž vám Pán Búh čistý pokoj a vzdal od vás každý rozbroj. Chce-li vám zas bohabojné manžely dobré pokojné

dáti, tof vám přeji z srdce; neb jste mi mily velice.

Já pak již jdu, vy však dejte mně sem ruce, mne polibte. Tak se se mnau rozžehnejte

a dobře se vždy mívejte.

Ruth.

Ach přemilá má matičko, mé roztomilé srdéčko, což chcete nás opustiti a samotná pryč odjíti? Osiřalé nás nechati, na cestu se sama dáti? K tomu přijíti nedáme, s vámi radče též půjdeme.

Noemi.

Ne tak, ne tak, deero milá! Mám lásku sie k vám obéma, než vy nechte tak té chůze; nebf neni vam žádná nauze. Aniž já kdy potom děti strojim se viceji miti. o *