1162

RUTH.

Actus II.

Noemi se dvěma nevěstami (procházeje se mluví).

Pánu Bohu budiž chvála na věky věkův vzdávána, že z své lásky a milosti lid navštívil zás v hojnosti, nadčlivše aurod zemč po prvnější neúrodě, kteréž přivyknaut za deset museli, ač nerádi, Jet. Ta mne i s mým nebožtíkem, přemilým dobrým manželem, též i se všemi našimi, kteréž jsme měli, dítkami k tomu všemu jest přivedla, že sem se byla dostala do této cizí krajiny, kdež mi již pomřeli všickni, jak manžel, tak dva synové. O tom svědčí jich hrobové, kdež leží mezi jinými pochováni Moabskými. Protož já již teď v tento čás samotná navrátím se zas do té mé známé krajiny mezi mé milé krajany, kdež Bůh ráčil tu ruku svau otevřít velice štědrau. Davši jim aurody hojné, zbavil je drahoty škodné. Vy pak, nevěsty mé milé, vraťte se domů té chvíle;