22
novicích, když kuchařka Důra z Votic toho čtvrt léta
nebyla u mne, jednal sem kuchařky, kterů sem mohl; až
jakás žena přišla nesa břímě šatů, pravila se býti z Ledče
dobrych pratel. A ona vysuvši peřiny a peněz i jiných
věcí pokradši za tři kopy, šla pryč. Cernovští zastavili
mi pět kop; ale s pomocí pana Mikuláše ') stanným právem
dali mi po čtyrech kopách a prvé mi nedodali za dvě
kopy; a tak škody tři kopy učinili.
V Hořepníce puol třetího léta byl sem; a při sv. Havle
loni sem se přistěhoval u Závisti pán; i osadní někteří
rozličného mi hledali ke škodě; neb rychtář Máša sel na
polí, žita nedal mi třiceti mandelů; desátků sutých nedo-
dali mi i sedláci a auroků počet sem za čtyřiceti kop míš.
A pán sám, když voves byl po osmi groších, za dvě kopy
žberů mi zůstal, za voves dvacet čtyry kopy. Pán ten
Mikulaś Leskovec z Leskovce, hrdina.
Rectores in Hofepnik quotquot fuerunt, omnes latrones
fuerunt. .
A proč jeden se v Brodě Ceským utopil v lauZi pivé,
maje jiné; chtěl mužem býti! Mitis, nějaký knap maje
mistra Jiříka přítele, připravil mne do Prahy k stání,
administrátora; a chtěl i nebo nechtěl musel sem osm kop
položiti, nedal mi ten administrátor Václav Unhoštský *)
ani mluviti, ani na toho padaucha Mitisa Jiru z Pisku
svědomí výsti neb byl zloděj muoj i jinych. A to byla
jistá pravda a tak pro toho s útratů škody za dvanácte
kop míš.
A tak ti rektoři dělají řemesla umějíc, což pokradau
světským, pokrývají u kněží, což kněžím, pokrývají to u
laiků. A věčím řemeslem povstal nějaký kněz Jan z Pácova,
z Kauřímě nějakýho zahradníka syn, aukladně u mladých
Leskovcuov sobé jednaje a u pani, kdež jeho vdova byla;
vystréil mne z fary a nemohl sem času svého dobyti, aby
pilně léto vyšlo čtvrté. *)
[A takto mu v konsistoři řekl: Chceš-li na nás pře-
státi, coť se vypoví, a já mně, když mne neslyšeli, měl
se(m), že bude má nevinnost dobrá. A on řek, aby položil
1) Nejspíše pomocí Mikuláše Leskovce z Leskovce.
2) Václav Unhoštský od r. 1531. administrátorem strany pod obojí.
8) R. 1535. uvádí se v Hořepníce ještě farář Jan. Zda však byl na
fáře té, anebo ve vězení, jak tomu nasvědčuje zpráva (Jednání I.
109.), či snad s Rosou zároveň na faře, nemůžeme dotvrditi.
