29
Haec recordatus sum et effudi i me animam meam,
quoniam transibo in locum tabernac(u)li ad mirabilia ad
domum Dei, 1545, kněžství mého od léta běžných bylo od
léta 1516. Co% poètes, to najdes. ‘)
Psáno Donati v sobotu. *)
Ten den pfijel král Ferdinand do Prahy, nic neboje
se horka sub sidere ancillae!
Při téch casech pod Bustéhradem zemankové jacisi
zeprali se a zabili jednoho Smihare.
Na hati (lese) zabili zloději posla, v Kyšicích se
sedláci ssekali, v Hostivicích Laurenti jednoho ssekali, že
se tu hned zpovídal. A byla znikla lotrovství veliká týměř
v zemi na vše strany, než že se báli krále páni, tak se
ne všeckno zjevovalo.
Pikarte, majíce se vynesti z nářku, že nejsu křesťané,
ani křtění, ani manželé, ani kněžstva nemají, ohlásili se,
že sú třetí stav v náboženství. Ale v tomto vyvodění mlčí
podnes; a v české zemi že chtí míti vuoli jako v saudu
a v jiných potřebách kněžských.
Toto hlavní byl Jindřich z Perštýna, ten ještě nic
SV ého neměl, neb otec jich nepodělil, Moravec, jakož titul
a nápis jeho vokazuje. Do Čech přijati Aubrecht Krajif,
a druhý Volf mladší; z Rakaus Němci do Čech přijati,
chudobní obohatše v Čechách, již chtí víře učiti Čechy,
Ale buoh v lepsi obracuje. Naměřuje se, aby pořádný
biskup byl, světě oboje kněží české i římské; i prohlášen
jest doktor kněz Václav Hazimburgův, 9 člověk dobrý.
Dajž buoh, aby Čechové zase v míru dobrů náboženství
uhodili, z kteréž byli odkrojili přede sty léty v nábo-
ženství, aby praebendy kněžské a zase mile následovali
vůli mnozí.
Mistrnych sekt: pikartsky(ch), luterskych, novokitén-
skych, saducejskych, cvildelskych, mikulaSenskych, arian-
ských a kaciřstva, čeho se doptati mohli, všelikého užívali.
Každý, jak chtěl a zvláště páni, jenž kněžské věci měli;
a tak pikarté měli z moci své v Mladé Boleslavi i jinde,
že se rozmáhali a stavěli sbory a i do kostelů vkračovali,
jako v nějaké vísce Libči k Jílovému od Prahy jdüc
!) Cod. 4279. f. 18—7.
?) 7. srpna.
3) Václav Horák, dle rodiště Hazmburk nazývaný, byl učitelem
synů krále Ferdinanda. V. Balbin. Boh. docta II. 146.
