1137

420

430

435

440

i jeho propovédénie

často měla utěšenie.

A když jiej na mysli tanu, tak jak rúče jej vzpomanu tú umyšlenú závadů, namluvi tu pannu mladú, aby sč sní k nému brala

i ot něho uslyšala

o svém stavu řeč některůú.

Inhed z jitra, ne k večeru, vstavše k nému sé preč bráchu. А kdyz pred tu jatku stachu, kdež bieše jeho bydla skola, králová jeho zavola.

To uslysé ten muž správný, čistý, svatý, Bohu slavný,

i vynide protiv nie ven. Králová mu řeči z kořen

ot počátka ve všem řiedě všecky do konce povědě

a nadéjici sé tomu,

zda by ji svú řečí k tomu připravil, by za muž chtěla. Ten püstenník velmi zcela

poče sč k tomu staviti

36