1137

3145

3150

3155

3160

3165

by lít, v žalostnéj úsuobě nevéda, kam oci vznésti.

I káza pfed mésto vésti

ten pansky zbuor nemalecky, Porfyra i tyto všecky

rytieře věrnéj postavy,

aby jim všem setnüc hlavy, pak jich těla bez odvlaky vezmůúc, metali u mláky ruozno psóm, aby je snědli. "Tehdy katové, dřiev než sedli, až své brani s sebú vzemše vedu Porfyra pojemse

se všiem rytieřstvem ven z města, kdež jich dělánie nepřesta.

Z nožnic své meče vyněchu

a jim všém jich hlavy stěchu

i jich těla rozmetachu,

jakž byl ciesař kázal v strachu. Takż si jisti uéennici

biechu boZi mutennici, vzemše smrt pro Krista směle a jich pak dušice cele

jidú všecky bez pakosti

před Bóh do věčnéj radosti.

T44