1137

3095

3100

3105

3110

3115

všech neščastných nezboženstvie, všech smutných truchlost veliká, všech žalostných moc všeliká

u mém srdci sě stavila!

K čemu mě jest připravila

tato mladičká děvečka,

ženskéj přírody oblečka,

jejiež srdce jest plnečko müdrosti, jakž nám to všecko, co sč jest najlepšie psalo,

mému ciesařství slušalo

a mně bylo najmilejie,

to sé skrze řeči jejie

od nás nenie odchylilo

a ná&i véc tak zmylilo,

jakż neviem, co zdieti sobé.

Sklesna svoji ruce obé,

vstav i jide v jedno tajno, ješto jiným bieše hajno -

neb on tu sedáše v radě

s svými zemany v hromadě - i káza všém svým vítězóm, pánóm, kniežatóm, rytieřóm, s sebú na tu radu jíti

a řka: Již tiem nechci dlíti!

142