1137

3045

3050

3055

3060

3065

Pak netáhnü zítra vstáti,

aZ ten clesaf je sé ptáti,

kto to byl, jenż to osnoval, Ze tu královü pochoval.

I poče páchati divy,

nechtě hněvy, by kto živý před ním ostal pro ty skutky. A když Porfyr ty zámutky uzře, ež tak prchá z toho

a jiným lidem tak mnoho činí núze z zlosti katnie, rúče vstav jide udatně smyslem před obličej jeho, pro Boh sě převáživ všeho, mužným srdcem předeň kroči a vezřev mu mezi oči

vecé: Ó zly, ne zchlübeny ciesafi, ale hubený

člověče, všeho činu

kterú těmto l'udem vinu dáváš, ež je mučíš hlavně? Zda sě stalo v tom nesprávně, ež jest buožé mučenice, Ježúšova obětnice

dóstojná, v zemi schována ?

Která-li tobě múdrost dána,

140