1137

2945

2950

2955

2960

2965

kak královný i kak panský, když pomoci ráčí komu,

jenž jedním lučením z hromu dnes tolik tisícuov tvého

lidu zabil z hněvu svého.

To uslyšav ciesař ot nie

křiče velmi neochotně, hnévné naduv sé v hromadu, jektaje pro litná vadu, roztínaje zuby slova

a fka: Ó co ty, králová, mluvíi ? Nahle min ty řeči, doňadž nam to bude v dé¢i, a nesmucej nasich panuov! Zda té jest nékto z krestanuov chytrostémi mistrovskymi odvedl nebo čáry svými obrátil snad na jiný stav? Náhle toho sč ty ostav

a jměj v svéj řeči smieru, neb toť beru na mu vieru dnes i přisahaji na tom mému bohu, jménem Batom, i všém mým bohóm velikým:

nenavrátíš-li všelikým

136