1137

2815

2820

2825

2830

2835

Tehdy svatá Kateřina, uzfevsi tu hrózu divnu

1 muku tak pfeprotivnu, ješto bieše připravena

dle jejie slavného jména, chtiec ju mezi ně uvrci:

k tomu každý rozumu řci, jméla-li sé co leknuüci ? Ano neż by kdy feknuci slovo mohla která ústa,

až by ta divoká spústa

ji na kusy roztrhala.

I poprosi, by poždala

ta pohanská zběř ten čásek malý, až by jejie hlásek prosbu zprostřel k Hospodinu. Takz pokorné v tu hodinu ta věrná dievka i čistá, úfající v Jezu Krista, poklete na svu kolenu, srdcem 1 myslí vzvolenü snazné vzdech& v tasné) době, svoji bielé ruce obé

nad hlavici nadvedsi,

v nebe očima vhlédši

vecc: Ó milosrdnúcí

131