1137

2740

2745

2750

2755

2760

žalost i veliké hněvy

skrze řeči téjto děvy. Mysltez, coz jest najpilnéjsic, kak byste najusilnéjsie

muky vymyslili v spéchu. Tohoť jáz budu útěchu

na mém srdci jmieti cele.

Tehdy pohani dospèle

v libost tomu všiej cti lichu jednu muku vymyslichu, divokú, tčžkú, úrfitnú, tak hroznu i prelitnu,

jesto nikdy ncvídáno

ani sluchem viec slycháno

v širokosti všeho světa.

Tu toho drahého kvčta

ti pohani, bludní chrti,

chtiechu připraviti k smrti,

proto že nechtěla zlatým

jich bohóm, těm diáblóm klatým, věřiti ni chvály řéci,

jimż sć ciesaf chce až vstéci.

Pospéstez tiem! na né vzvola.

128