1137

2695

2700

2705

2710

má mysl jiného nevolí.

Ciesař vezře z toho hněvně a řka: Ó vé, že tak zjevně ty sć naśim bohóm smójeś! Řci však, dokud sě naděješ, bychomt chtéli roky dati? Jednomut sé tuto stati:

vol ze dvého, kteréž ráčiš. Již mne na tom nerozpáčiíš, bycht to dále chtél odvléci. Tutot jest ikonnć ićci, jużt t€ jinak prestrasim: aneboť je bohóm našim uvěřiece chválu vzdáti

a vašie přč ostati

s námi úmysly sličnými, neb mukami rozličnými těžce umučenu býti

a tady života zbýti.

Svatá Kateřina krásně, krotce i velmi věhlasně odpovědě protiv tomu

řkúc: Darmo, ciesaři, k tomu

mluvíš hrozně 1 hněvivě!

126