1137

2670

2675

2680

2685

2690

svú pltí leskne, krásy hojiec.

Svatá Katefina stojiec vzmluvi protiv ciesafovi, nevérnému Maxencovi, nechtieci, by tyto slühy kteréj muky nebo tühy nevinny jsüc pro ni dosly, a řkúc: Zlý ciesaři, pošli svój um k lepšiemu rozmyslu; neměj tohoto domyslu,

by mné jiesti nebo piti aneb ktery pokrm Zíti dávali od dvora tvého. Véz, ezt sem od nikohého ztravy télesnéj nejméla, ale jenž skrze anděla krmil Daniele spoře, kdyžto ve lvovéj oboře vězal u krále z Babylona, ten mě ščedře z svého lóna krmil, pojil i uzdravil

i svú milostí oslavil,

jakž sem vesela i silna,

k tomu ovšem srdcem pilna,

ež mimoň, Boha, nikoli

125