1137

2540

2545

2550

2555

2560

Svatá Kateřina, krásná, smyslná, dóstojná, věhlasná, zavola jí z svých tichostí

1 potvrdi těch cných hostí

k dobréj vieře řkúc: Netbajta, vstañta a sé nelekajta!

Nebuď vám má řeč úpola; nebť vy také k sobě volá Buoh do svéj věčnéj osoby. Inhedž králová ze mdloby vstavsi s Porfyrem nahoru

k téj přežádnéj panně k dvoru přistúpista jakož chtiece; tepruvž třidsecikrát viece vidésta stvücie svétlosti,

v tom žaláři, v něm v radosti

sedieše ta dievka tichá.

Také tu nebysta licha,

by viec divuov neviděli: uzřesta, ande anděli

v koronách podlé ní stojie a tu Bohu milú kojie utčšením na vše strany, urazy i jejie rany

mażit mastmi nebeskymi;

120