1137

2520

2525

2530

2535

Porfyrus jide tamo,

neb mu volno bieše i známo takž tu s těmi strážnými,

s nimiž úmysly vážnými smluví to, jakž mu slíbichu, když by králová po tíchu přišla s ním k tomu žaláři, chtiec dáti s tú drahů tváří jim mlwviti 1 uzfieci

a před králem toho přieti.

Tak sé to nedlüho kona,

aZ sé jednéj noci oba snidesta, smyslem to skladse, velmi tajně sě ukradše,

k tomu žaláři sě bráchu.

A jakž brzo před ním stáchu, tak Porfyrus dřvi otrazi. Inhed je taká zarazi

vuoně i světlost veliká,

jakž jí síla tak všeliká

neby, bysta mohla státi

a jiej dobrý večer vzdáti, než v úžesti světloščemi

padesta oba na zemi.

119