1137

2470

2475

2480

2485

2490

Porfyrem ho jmenováchu, všichni úřadové stáchu

v jeho rukú, v jeho moci. Ciesařovi ve dne v noci vojny strójce, zisk i škoda, nad rytieři bieše vévoda, urozený i vybraný

ve cti nade všě pohany.

Tehdy králová tu k sobě zavolavši v smyslnéj době

i povédé mu svü vóli

a Fküc: Véz, Zet srdcem boli. Spadlo na mé jedno chténie. Nestane-li mi sé vidénie

téj panny, jesto jest jata, má mi radost všecka vzata - takúť k tomu žádost noši. Protož tebe velmi proši,

raé mé nauciti tomu,

kady bych já přišla k tomu, bych ji uzřéci s ní málo pomluvila; mně by zdálo

se to za veliké ščestie. Porfyrius na tom miestě

vece: Králová Zádücie,

117