1137

2315

2320

2325

2330

2335

stáše obnažena jsúci.

U pravé milosti vrúcí,

spenši svoji ruce k sobě, zatvořivši oči obě,

hlavu schyliv&i sé tiii.

Nad níž ti pohani liší

divoké bitie tvořiechu,

od nichžto ran sč nofiechu blesky z jejie očí jasnú

v horkých krópkách čilú nečasnú pies tě líčci dle bolestí. Druhů barvu bez všiej pesti nesla dle jiných nádějí.

Ba kteréj jest kdy milejí

byl který chot než té drahé, ež jejie bělúcie nahé

tělo před pohanstvem stkvieše, na němžto črvená ktvieše barva ot jejie krve svaté, ktcrü ty panošě klatć zkropichu tu bělost stkvúcí ? Mezi tiem pak mnohü ktvücí róži bieše toho časa

znáti z kuože i od masa,

jakž je udice zahnavše,

mnohé od kostí vydravše

III