1137

2165

2170

2175

2180

2185

nás kterému poprotivil,

ten je toho tak tiem užil,

ež ho každý řečí schlustil, jakž ot toho s hanbü pustil. Ale protiv téjto dievce

nenie i jednoho pěvce

ani hovořiče zdese,

neb jež to učenie nese,

toho sé mé srdce leká

i jsú mi velmi daleka

jejie slova i rozumy.

K tomu svědšie moji umi,

ez k nam toto v drahém slusé nemluvi télesna dusé,

ale velesenstvie mocné, utěšitelně pomocné

všém věřícím, to my známy, jemuzto sé poddávámy: Duch svatý, jenž jest v ni vstúpil, ten ny zžesil i ohlúpil

boží mocí, o němž čistá mluví tato panna jistá.

Sobě mistrovstvím nespomuožem, nic křivú řečí nemóžem

ani chcemy ani smiemy.

Protož tobě to poviemy,

105