1137

1530

1535

1540

1545

1550

řka: Ó ciesaři přezlatý! Proto-lis nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil ? Cožť jest třeba řeči také ? Já viem, žeť by ji obake, kak nevizu jejie líce, najmenší náš panošice přčhádal, to věz za jisté. Však ať by tak chvály čisté v tvém mnéní nic neostalo, każ sem téj panně na málo jíti aneb ji přinésti.

Chcut sé tu chlubu povznésti, Zet bude po viiej tvéj vuoli jako třtina, jak chceš koli ty sám; chcuť se tu tak péci, žeť to musí sama řéci dobrů vuolí z smysla svého, ežť najprvé právě múdrého

jakž tě živa dnes uslyší.

Svatéj Katcřiny v chýši chováchu pod stráži silnú. Když pak posli tu řeč pilnü uslyševše k niej sé bráchu

a jiej to védéti dachu,

80