1137

1455

1460

1465

1470

1475

a jich prosí i kazuje

pod hrozi i při milosti,

aby u pravéj čilosti

v&ichni v spolek sé zberüce, nálepsich v Cet oberuce mistruov padesát ne vzdorü poslali je inhed k dvoru, nectüc sobé to üsilno;

neb ciesaři velmi pilno

jich jest. Jakž to uslyšechu mistři, v hromadu pospěchu, mudri radu sé sebravse, najlepsich padesát obravse, tém kázachu k dvoru jeti. Tito mistři své paměti počechu rozcukovati,

s sebü sé disputovati rozliénymi pohádkami, mluviec mezi sobü sami, řkúce: Co chce býti z toho ? Zda na nás tiesař má někoho, jemuž je nesnadno státi,

by sé s námi chtél hádati? Cij nás k něčemu tvrdému třeba ? Tak k tomu hrdému

k tiesafovi sé pribrachu.

77