1137

950

955

960

965

970

A jakž juž uzřě ten čásek,

eż sć l'udé rozbrojili

biechu i upokojili

všichni v svých pokojiech senné, tak bez meškánie neléně inhed do komñaty šedši, opět svú deščku nadvedši kleče před ni v dobrém smysle, plačíc, proséc, v divném čísle modlitvy rozkladajici

a vždy toho žádajíci,

by Maria, božie matka, prosila svého děťátka,

by sé jiej vidéti dalo

a ji za slúhu prijalo

i za chot věčnéj ozdoby.

V téj modlitvě i z té mdloby sen jiej vznide na oči, skrzeňž u viděnie kroči

v rozkošné a divné, krásné. Zdase sé jiej, téj véhlasné panně, býti bez omyla,

by na krašší sieni byla,

než ji vídal kdy kto živý.

Na téj biechu divné divy

zdělány z bohatéj měny:

57