1137

820

825

830

835

B40

845

a přijieti sě těch činuov, jakž ji mé slúhy naučie, ješto sč vždy pro mč mučie, mé kázanie rádi činiec, protivo sé mné neviniec, bude tiemž dielem hospodář, snadť by tak uzřela můú tvář. K tomu opět světlá ruože, dci milosrdného lóžč,

vece: Ó mój milý synu!

Za tu svü za téZkü vinu nemóżt nic tak nevraZdného byti ani nesnadného,

byť toho v rozliénéj sloté všeho netrpěla pro tě Kateřina velmi ráda.

On vece: Když toho žádá, nechaj ať jde k rádsi svému pustenniku, slizé k mému, a tu při jemu poručí,

a čemuž ji ten naučí,

ať to činí bez přestánie. Pakt sé vrátiec rozkochané na mé líce bude zřieti

a cožkoli bude chtieci,

k němuž jejie prosba trží,

52