1137

770

775

780

785

790

795

Poviemt jednu vinu na ni,

pro niżto, matko, vez pravé, doniż-t€ v tom, v němžť jest, stavě, kak jest krásná i pokojná, všakť nenie toho duostojna, byť hlédala na mé líce

ani z jasna ani z nice.

Neb vieš, ež já s těmi stoli, jesto činie vši mú vóli

i činili sú, V světě jsúce,

na mé líce zřéci ždúce.

Ti mć już videti mohu, chválu zdajúc mně Bohu.

Ale jak sem řekl, jest vina, pro niž ješče Kateřina

na mé líce zřéci nemóž,

ač sobě jinak nespomuož. Kakž jest krásna nade vše panie, však podlé přirovnávanie protiv mým pannám i paniem ničse nenie, tiem ji haniem. Pakli dieš, ež jest učená, mudra, dobfe urozena, bohatá, tomu já shoviem; muoj najmenší sluha, to viem,

můúdřejí i učenějí

50