1137

725

730

735

740

745

Uzře z těch drahých úhledí, ande na stolici sedí

Maria, ta vzkvetlá panna, jież matka jest svatá Anna, drží svého jedináčka,

Krista, milého synáčka, kochajíc jej myslí čilú.

A nad jeho pleckú milú šijka bielá svietí Isknúci, jako lilium bělúcí

lskne kdy z najsvětlejší lásky. A jeho žádúcie vlásky svietie, všie poskvrny nahé, jako ryzé zlato drahé

Iskne nad jiné zlato draží:

v těch vlasiech nad jeho paží zatáceli sé pupenci

jakožto zlatí prstenci,

zdělaní ot pomyšlenie.

Teżki żalost, rozmyślenie na svém srdetku plodieśc: což okolo nie chodieše,

však nemože nikdie z vrátka v tváři uzřéti děťátka,

neb sé biese oblitejem

48