1137

700

705

710

715

720

řkúc: Ne k choti, ale k slüzé by mě přijal nebožičku!

Po jejie béluci licku

slzy potóckem sé valéchu, její oči sč kaléchu

ve krvi veliků žádostí.

Když pak rozličnů žalostí mnoho plakala v téj vázé, tehdy padši na podlazé

i usnu z těžkého truda.

V ten tas sé vidéti uda

jiej jedno vidénie divné, krásné a velmi pozivné.

V tom vidění sé jiej zdáše, ez na jednéj lucé spase,

na velí i širokéj,

všú rozkoší nepřírokéj.

Ta biese letnü travü světlá, tak rozmladlá i rozkvetlá nejednü bohatü krásu,

jak sé jiej zdáse v tom času, by podlé světskéj ponuky kraššic paseky 1 lüky nevidala, jakž je živa,

ni viec rozkošného diva.

47