1137

650

655

660

665

670

ana nese svého syna,

Jezu Krista laskavého. Vzem tu deščku z smysla cného i manu rukávem majně

i poda téj deščky tajně královně pod křídlo jejie

a řka: Aj, zřiž veselejie!

Tut ten panic jmenovany stojí s svú matků napsaný,

o němž sem já pravil tobě.

A ty descku vezmüc k sobé bef sć domuov s maiku svoji; a když budeš v svém pokoji, zavrüci sé sama svorné, kleknúc před tú deščků pokorně vznes oci k nebi vzhuoru, prosiz s velikü pokorü

téj zmilitkéj panny krásné), nade vsé svétlosti jasné], jejież milosti nic dráže,

ať svého syna pokáže.

Mát nádéje jest tak dána,

že vždy budeš uslyšána.

Otpuščenie jeho vzemši,

deščku pod paži ujemši

45