230 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
671. Vilémovi z Vickova o dluhu svého poddaného. — Na Dřevohosticích 1605,
3. ledna. (Brandl II. 2. 282.)
672. Tobiáši Seidnmelcerovi: aby dojel s počtem na Dřevohostice. — V Olomouci 1605,
ledna. (Brandl II. 2. 283.)
673. Arklebovi z Vickova svoluje, aby poddaná jeho ještě rok u nměho sloužila. —
V Olomouci 1605, 5. ledna. (Brandl II. 2. 283)
674. Jana Mošovského žádá, aby mu propustil jednu poddanou. — V Olomouci 1605,
It
5. ledna. (Brandl II. 2. 283.)
675. Janovi Rafaclovi Chroustenskému radi, aby nejel nyni do Olomouce. — Bez
místa 1605, 6. ledna. (Brandl II. 2. 284.)
676. Janovi Opařenskému: aby nejel nyní do Olomouce vydati svédectvi. —- У Olo-
mouci 1605, 8. ledna. (Brandl IL 2. 985.)
677. Viclavu Zalkovskému, Ze Prerovsti vydají spravedlnost poddanému Zalkovského. —
— V Olomouci 1605, 10. ledna. (Brandl II. 2. 285.)
678. Barboře z Waldšteina oznamuje o nemoci své manželky. — V Olomouci 1603,
10. ledna. (Brandl II. 2. 285.)
679. Hannibalovi z Waldšteina píše o nemoci své manželky. — V Olomouci 1605,
10. ledna. (Brandl II. 2. 286.)
680. Zdeňkovi z Waldšteina omlouvá se, že mu nemohl nyní peněz zjednati. — V Olo-
mouci 1605, 11. ledna. (Brandl II. 2. 286.)
681. Stefanovi Smidovi oznamuje, že nemůže propustiti zběhlou poddanou svou Kate-
finu Kordikovou. — V Olomouci 1605, 11. ledna. (Brandl. П. 2. 287.)
682. Doktora Timina žádá, aby spěšně k němu přijel. — V Olomouci 1605, 11. ledna.
(Brandl II. 2. 287.)
683. Pavlovi Pekaři v Přerově radí, jak se v jisté záležitosti zachovati má. — V Olo-
mouci 1605, 12. ledna. (Brandl II. 2. 288.)
684.
Štěpánovi Illésházymu: radí, aby v neblahých poměrech svých obrátil se k císaři a přijal jeho
podmínky, budou-li snesitelné; neradí však, aby se vystěhoval z vlasti. Slibuje, že nedá
ublížiti jeho manželce. — V Olomouci 13. ledna 1605.
(Domino Stephano Illesshazi.)*) Illustrissime, spectabilis et magnifice domine,
domine et amice sincero amore mihi coniunctissime et plurimum observande, ut pater
ille omnis consolationis spiritu suo MDV** praesto sit et in his adversitatum pro-
celis tranquillam et securam mentem largiatur, hoc illi ex animo precor et simul
omnem in praestandis illi officiis debitis et gratis promptitudinem polliceor. Cum
Lessenio, qui non ita pridem binas mihi litteras MDV? reddidit et his diebus multam
ipsius nomine salutem dixit, de negotiis ad ipsam pertinentibus locutus sum, neque
dissimulavi, in me vix quidpiam rebus MDV** afflictis esse praesidii, qui impetum
adversariorum solus sustinere nequeo et ipsemet tanto adhuc ardore et assiduitate
impugnor, ut aegre me meaque tueri possim. In ceteris quoque nostratibus nihil esse
