z roku 1604, 12. září— 1605, 1. ledna. z29
Et Dudovicius quidem quam gratum habuerit donum tuum, nisi iam fecerit,
haud dubie testabitur brevi; de me autem et fratre vere affirmare possum, gratissi-
mam nobis fuisse tam illustrem et splendidam voluntatis tuae in nos adeo propensae
significationem. quam ut aliquatenus saltem imitemur potius quam remuneremur, ad
testificandam: grati animi gratam recordationem ducentos taleros per tabellarium iam
ante tibi notum mittimus, quos ut hilari fronte in gratiam nostram suscipias, dili-
center rogamus.
Ad librum vero et àrgumentum eius quod attinet, aliorum quidem iudicia.
qualia sint, ignoro nec ca hac in parte magnopere moror, ipsemet autem tanti facio,
uf vara sif ea dies, quae mihi absque lectione illius transeat; et novit Deus, me
multoties ipsi gratias toto corde egisse, quod inter tot huius saeculi theologos te
unicum propemodum excitarit, qui sauciis et infirmis conscientiis remedium adferres.
vires adderes; sciunt illi e£ mecum consentiunt, qui in hoc agone versati discernere
norunt, quid intersit inter ieiuna illa scripta, quae leviter sensus afficiunt, et ca,
quae penetralia ipsius cordis ingresssa totum hominem occupant. Non facile de ratione
instituendae defensionis iudicabit, qui hostem ignorat; qui vero semel atque iterum
conflixit, uon tantum de armis comparandis sollicitus erit, sed quae aliis meliora,
quae ad ictus excipiendos et inferendos aptiora, non difficulter internoscet. Ego sin-
gulari Dei benignitate adiutus et hostem nosco et inter tela diserimen facere aliquo
modo didici. Ac proinde iure te et tua suspicio, cuius opere Dominus in confirman-
dis et roborandis militibus suis uti voluit. .Peculiarem quoque pro appendice tua
gratiam habeo et referam, quotiescunque res postulabit, non invitus. Sed haec suf-
ficiant hactenus; cum plus otii nactus fuero, plura scribam et epistolae tuae, quam
nunc vix attingo, plenius respondebo. Significabo etiam de rebus meis et quo pacto
me Deus non tantum adversus internos, sed etiam externos hostes hactenus mirabi-
liter tutatus sit, perscribam. Interim te, mi Casmanne, quam optime valere iubeo et
Iohanni Bechero, amico nostro, plurimam salutem ascribo. Rossicio 5. Id. Nov. [1604].
Kone. v knih. Bludov. 3881 fol. 80. č. 28.
667. Jeronymu Bonacinovi oznamuje, jaké věci od něho dostal; v příčině věcí sně-
movních soudí, že berně zase poplyne přímo do rukou císařských, jako roku minulého, neboť
císař si toho přeje, a stavové chtějí mu vyhověti. — Na Strážnici 11. listopadu 1604. (Konc.
vlašský v knih. Blud. 3881 f. 80 č. 29.)
668. Janu Fridrichovi z Žerotína: kárá ho pro nepěkné vlastnosti, k nimž se v dopise
svém byl přiznal, a napomíná, aby se polepšil. — Na Dřevohosticích 21. list. 1604. (Konc.
lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 80 č. 30.)
669. Fridrichu Pieriovi, pěstounu Jana Fridricha z Žerotína. (List není dopsán.) —
D. m. [21. list. 1604]. (Kone. lat. v knih. Blud. VI— 3881 f. 80 č. 31.)
670. Přerovským nařizuje stran obstávek Kojetínských. — Na Drevohosticich 1605,
1. ledna. (Brandl II. 2. 282.)
