228 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Zerotína
663. Fridrichu -Pierovi: posílá peníze, těší se ze zdraví jeho a jeho žáka. Žádost
Zwingerovu co nejdříve přednese příbuzným. Oznamuje mu, že již je ženat. — V Praze
12. září 1604. (Konc. lat. v knih. Blud. VI — 3881 f. 79 č. 25.)
664. Janu Petrovi Orchimu: po slibu svém, učiněném předešle, posílá inu 200 tolarů
na potřeby domácí s přáním, aby mu Bůh více žehnal. Dále mu oznamuje, že se oženil a do-
posud má mnohou příčinu chváliti Boha za družku, již mu popřál, i doufati chce, že mu ji
zachová, aby mu nahradil zármutky a soužení, jež ho stihaly od smrti předešlé manželky.
V Uhřích nevykonáno nic. Turci oblehli Ostrihom, ale zdvihli obležení, a pokračuje se dál
beznadějně u vyjednávání o mír. — Na Rosicích 28. října 1604. (Kone. vlašský v knih. Blud.
3881 f. 79 č. 26.)
665. Jeronymu Bonacinovi: dékuje mu za ochotu, s jakou se nabídl opatriti véci pro
paní (Zerotínovu). Oznamuje, Ze obdrzel poslanou canevu, ale nezapírá, Ze zdá se mu ponékud
drahá; caneva Pražská že jest levnější a krásnější; objednává 20 loket černého hedvábí Horent-
ského. — Na Rosicích 29. října 1604. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 79 č. 27.)
6606.
Ottonovi Casmanovi se omlouvá, že mu déle nepsal, protože potřetí se oženil. Děkuje mu za
spis jeho zaslaný Budovcovi, jemu a bratru jeho. Jménem svým a bratrovým posílá mu jako
odměnu 200 tolarů. — Na Rosicích 9. listopadu 1604.
(Ottoni Casmanno.) Tardius rescribo, fretus mutua benevolentia nostra et,
quam superioris anni epistola professus sum, libertatem in literis ad amicos dandis
tecum quoque retinens, quo accedit, quod propter alias occupationes meas, quibus
ab officio hoc avocari potui, praecipuo impedimento mihi fuerunt nuptiae nuper initae
et ob desiderium masculae prolis iam tertio (ut id quoque per occàsionem inscram)
repetitae, quas ut pater ille noster coelestis sua benedictione fortunatas reddat, et
ipse peto et tuis quoque precibus adiuvari cupio. Rogo autem modis omnibus, ne
moram hanc moleste feras, ex qua nihil aliud incommodi, quod equidem coniciam,
provenire potuit, quam quod tardius certior fis, quo vultu et quo animo munus tuum
cartaceum quidem, sed omni auro pretiosius a nobis acceptum est. Verum quia nihil
videtur subesse, quod interim suspicionem ullam de nobis movere merito potuerit,
nec istud quoque magni momenti esse statuo. Eram porro Pragae tum, cum literae
{цае ХИП. Martii exaratae, quibus tria exemplaria Scholarum tuarum adiuncta erant,
redderentur, et oportune accidit, ut ipso tempore negociorum suorum causa ibidem
versaretur amicus meus singularis, Wencislaus Budovicius, cui librum ipsius nomini
dedicatum et peculiariter destinatum, quod ex characteribus extrinsecus impressis
agnoscere licuit, tradidi. Sed quia mihi longior illic mora trahenda erat ob improbi-
tatem hostium meorum, qui Christum in me iam ab annis aliquot variis modis per-
sequuntur, tertium volumen, quod ad fratrem meum pertinebat, tardius consignare
potui; feci tamen postea, cum circa principium Quintilis in patriam reversus cum
eo convenissem.
