Úvod vydavatelův. XV
byly předvedeny, dosud jen částečně byla vyplněna. Bohužel, že nedočkali jsme se širšího
vypsání o životu a působení Karla z Žerotína z péra tak prozíravého déjepisce.
Palacký, sbíraje prameny pro historii českou, vypisoval pilné na Votíně r. 1829 a 1830
z Hořovic mu zapůjčené rukopisy, zvláště dopisy Žerotínovy doslovně, nebo činil jen výtahy
a sdílel je české veřejnosti v zmíněném již „Časop. česk. musea.* Takż jiż r. 1829 otiskl „Po-
volání do soudu zemského na Moravě, Sačm Brněnský 1596, Vzetí do soudu zemského v Moravě
kardinála Dietrichsteina ; a v. 19830 Příklad vedení pře u starého sondu zemského na Moravě;
r. 1831 Sedmero psaní z 1. 1628—31, 1. 1834 Apologii neb obranu ku pauu Jiríkovi z Hodic
z r. 1606; ]. 1836. Patnáctero psaní z r. 1698—31; v nómeckych pak ,Jahrbiicher des
böhmischen Museums“ r. 1831 otištény vlašské listy Ottavianu Caurianimu 1607,.10. dubna
a bar. Mollartovi, jako doporučení Albrechta z Waldsteina. Od těch dob zůstává jméno Žero-
tínovo již v živé paměti, vyskytuje se v časopisech zmínka, povzbuzující slovo, pochvala
o něm, ale přes dvacet let nicehoZz nevykonáno, což by svědčilo o nějaké důkladnější práci.
Lóta 1846 vstoupil do státní služby v Brně mladý ryčář Petr Chlumecký, kterýž roku
1849, ač neměl potřebného stáří (byl tehdy 23 let stár), povolán do sněmu stavovského, zvolen
do výboru zemského, kdež svěřen mu referát o věcech vědeckých. Vynikal odbornými vědo-
mostmi, zvláště pak znalostí poměrů moravských. Jeho přičiněním zařízena byla na konci roku
1849 Historicko-statistická sekce při c. kr. moravsko-slezské společnosti, kteráž ihned počala
s vydáváním spisů ze svého oboru. Chlumecký věnoval všecku činnost studiu dějin moravských.
Brzy poznal, že Žerotín Karel jest jednou z nejpřednějších postav historie české i moravské.
Počal shledávati materiál. Uveřejněných několik listů Monseem, Palackým, zprávy Pelzlovy,
Dobnerovy, Elvertovy povzbudily ho, aby prohlédl všechny ostatní spisy Žerotínovy, kteréž
v Hořovicích se nacházely. V létě r. 1852 hodlal se tam vypraviti. I požádal hraběte Egberta
3elcrediho za doporučení k majiteli hraběti Vrbnovi: onen mu však oznámil, že Hofovice
mají býti prodány, a že by bylo na čase, aby pozůstalé spisy Karla z Žerotína pro rodinu hrabat
Žerotínův byly získány. Chliunecký oznámil takovou věc hraběti Zdeňkovi z Žerotína, a po krátké
době byly rukopisy zakoupeny a do Bludova na Moravu odvezeny.
Již 1854 v sedmém svazku Schriften der historisch-statistischen Sektion (ег К. К.
máhr. sehles. Gesellschaft uveřejněno: pojednání: „Die óffentliche und Privat-Correspondenz,
die Tagebücher und Urkundensammlungen Carl des älteren Herren. von Zierotin* od P. rytíře
Chlumeckého, v tomto neukončeném pojednání vidíme znalou ruku probírající se v rukopisech
Žerotínských, poznáváme bystrého ducha, jenž s láskou věnoval se dílu, kteréž I. 1862: vydáno
s titulem „Carl von Zierotin und seine Zeit 1564—1615 von Peter Ritter von Chlumecky.“
V knize o 864 a XXIV stranách živě psané nacházíme ponejprv nové z korespondence (zvláště
cizojazyčné) čerpané zprávy o životě jeho společenském, domácím, právním, o pobytu jeho ve
válečném tažení francouzském v táboře Jindřicha IV., v Uhřích proti Turku, vidíme, jak staví
se na odpor proti útokům strany katolické да svobodu náboženskou, jak maří úklady svých
nepřátel, kterýchž sám státi se měl obótí. Chlumecký líčí Žerotína (vždy s odvoláváním.se na
autentický doklad), jak vobojích politických postava jeho nad jiné vyniká, celá skoro Morava
jde za ním, Uhry i Rakousy jsou s ním spřáteleny, a při tom při všem, třebas i na straně jeho
byla větší moc, jako pravý státník radí ke shovívavosti, touží po smíření panovnického domu
se zájmy šlechty; ukazuje na spojení zemí Rakouských, aby práva všech národů mohla býti tak
pojištěna; třebas horlivé snahy jeho, aby rozbrojům náboženským učiněn byl konec rovnou svo-
