330 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
emendatione vitae et morum impetremus, submissione animorum assequemur, quam
alioquin, si indignitatem nostram spectemus; minime meremur gratiam. Vale, illustris
baro, et me redama. Ross. VIIL Id. Dec. 1607. Tibi plane addictus.
Konc. v knih. Bludov. 3881 fol. 122 0 č. 61. — *) Rkp. má mezerky 1—2 slov.
1449. Jiřímu Erazimovi ze Starhemberga: posílaje mladého služebníka svého k bratrovi
jeho (Starhenbergovu), nemüze opominouti pozdraviti jej přítomným listem; nežádá však od
něho odpovědi, nechtěje psaním svým ničeho jiného, než osvědčiti mu svou lásku a pozornost,
jako činil už mnohými listy předešlými; nemůže však zatajiti, jak mu bylo líto toho, že (Jiii
Erazim) se u něho nezastavil při svém návratu; jest jemu toho tím více líto, že tam, kde se
zastavil, padl do rozepře, i přeje mu, aby vyhrál tu při. — Na Rosicích 9. prosince [1607].
(Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 123 č. 63.)
1450.
Richardovi ze Starhenberka: vyslovuje lítost nad neštěstím v jeho domácnosti; při posledním
sněmu byli Zerotín a Jiří Hodicky ustanoveni za posly císarské ke stavüi, to proto, aby od-
stranéni byli ze shromáždění stavů; protože nikdo neodporoval, dosáhl Ladislav Berka povolení
tak veliké berně, jako ještě nikdy nebyla povolena; teď snaží se Berka utvrditi svou moc
libovolným udílením úřadův a hodností; hlavně pak bude pracovati proti Zerotinovi; před ne-
dávnem již dosáhl toho, že dekretem císařským měl býti Žerotín vyloučen ze zemského soudu ;
doufá, že Tschernembl i Starhenberg budou souhlasiti s jeho návrhy, ale o těch věcech lépe
jest promluviti ústně. — Na Rosicích 9. prosince 1607.
(Domino Riccardo baroni Starrenbergio.) Licet spe mea, gua te iam presentem
amplexabar, nme Dre, decidisse non mediocriter fuit molestum, longe tamen gravius
accepi, quae de domesticis adversitatibus tuis per literas mihi renunciasti. Hoc piorum
fatum est, ut quocum decertent numquam careant, imo pro expectata liberatione
saepius duriorem experiantur fortunam. Id tibi etiam nunc usu venire super apparet,
quod ad iniurias humanás accesserit insuper plaga divina, quae etsi periculo non
vacet, ipso tamen metu, quem horror mortis, vitae desiderium plexumque in animis
humanis excitare solet, multis fit atrocior. Dolerem magis vicem tuam, nisi solatium
imutuarer à prudentia tug et pietate, quarum haec non minus emendantem patrem
ac blandientem aequo animo te ferre docuit, illa vero, dicerem, incertos hominum
casus et sortis mortalis varietatem ita instruxit, ut non verendum sit te ab iis
superari posse; quod tamen absque Dei auxilio et ope vires nostrae nullae sint, ut
illam assidue praesentem nec minus pestilentis luis mortifera tela avertentem, quam
vim et insidias inimicorum propulsantem habeas, impetrabunt haec tuae cum aliorum
piorum coniunctae preces.
Caeterum quod nostras,*) habuimus ad diem dictam comitia ct ca intra
novem dies absolvimus, in quibus ego praeter meam et omnium aliorum opinionen
legatum caesareum ad ordines cum Georgio nostro Hodicio egi; facile autem per-
