z roku 1607, 19.—23. října. 323
Proto dán rozkaz bašeti Budínskému, aby nepřerušoval jednání o mír, ale byl také přichystán
k válce, zavrhnou-li mir křesťané. Posla zvláštního, kterého císař vypravil se stížnostmi do
Cařihradu, baše Budínský zadržel, tvrdě, že sám má plnou moc jednati o mír, kdežto císařští
trvají na tom, aby posel císařský odevzdal list jeho sultánovi samému. Stavové sedmihradští
svrhli lákóczyho a zvolili knížetem mladého Bathoryho. Na Moravě trvá dále zmatek a v brzku
má se sejíti sněm, hlavně proto, aby vymoženy byly peníze. V doušce doporučuje Lombardovi
mladého Vtelenského, který byl 3 léta v jeho službách a odjel do Ženevy. - Na Rosicích
22. října [1607]. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 120 č. 53.)
1441. Janu Petrovi Orchimu: píáe mu proto, aby dostal od něho dopis. Rád by mu
oznámil něco veselého, ale stav věcí veřejných je tak nejistý a spletený, že nelze mluviti ani
o míru, ani o válce; spíše se bojí, že vzplane zase válka, k níž pojí se zájmy mnohých,
a rovněž se obává, že Morava bude první, která zakusí tíhu zbraní. Příkladem toho jest mu
předešlé povstání Bočkajovo. Pozornost všech obrácena ke sněmu uherskému, ustavičně odklá-
danému; posledně odložen byl na měsíc příští, a soudí, že bude zase znova odložen. Na Moravě
zuří mor, a na jeho statcích veliké již škody způsobil. On i jeho rodina jsou zdrávi. Mistr
Santino uprchl mu od díla, zavraZdiv mu cihláfe. Prchl pry do Italie, ale domnívá sc, že se
skrývá v některém Brněnském klášteře. Lituje, že stavitel ten je povahy tak zbujnické, již
předešle byl by mu málem zabil poddaného, a i s jiným Vlachem ve službách jeho (Žerot.)
žil v nepřátelství. Předpovídá mu špatný konec. Ve službách svých ho míti nechce. — Na
Rosicích 23. října [1607]. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 121 č. 55.)
1442.
Stépänovi Illéshäzymu: Zédé za zprâvy o sněmu uherském, o výpravě sultána proti Peršanům;
dává zprávu o moru v Praze a o smrti tamního hospodáře IlMésházyho. (Ch.) — Na Rosicích
23. října 1607.
Illustrissime, spectabilis et magnifice domine, domine et amice plurimum mihi
colende. Nihil tam gratum IDV** accidere potest, quod ex animo illi non optem,
nec tam arduum mihi ab ea imperarij quod summa voluntate, modo vires mihi
constent, non exequar. Vix queo exprimere, quam acceptae mihi fuerint IDV** litterae,
quae nme suspicione vanis rumoribus mihi iniecta et sollicitudine, in qua ob peri-
culum patriae fui, liberarunt. Non hoc novum est, ut talia spargantur ad tentandas
voluntates et secundanda consilia, quae alioquin veris et legitimis rationibus promo-
veri non possuut; sed bene res habet, quod detecta, nescio an artem dixerim au
mendacium, in tuto nos esse intelligam et ordines regni Hungariae non abscedere
à consilis pacis et a fide in transactione Viennensi utrinque stipulata, erga quos
eadem voluntate, eodem animo esse omnes bonos, qui apud nos sunt, IDV* nihil
ambigat. Quamvis autem litteris meis semper ad eam aditum esse scio, non tamen
nunc illis essem molestus, nisi tempora essent eiusmodi, quibus nos semper arrectis
auribus, exporrecta et fronte et mente esse opportet; scribo proinde ea potissimum
de causa, ut de comitiis Posoniensibus certi aliquid explorem; quia enim alii in
41*
